Maďarský ohař krátkosrstý

03.04.2007 - Seilinka prohrála svůj boj
Seilinka prohrála svůj bojÚterý 3. dubna pro nás navždy bude nejhorším dnem našich životů. Seilinka bojovala až do úplného konce a věřím, že pokud bychom její trápení neukončili, bojovala by bezmocně dál.
V pátek 23. března jsem se vrátila domů z práce a Seilinka mě nevítala jako vždy. Nechtěla se ani zvednout ze svého křesílka a celou mě zpusinkovat jak bylo zvykem. Po chvíli se přeci jenom zvedla a já si
všimla, že pajdá na přední nožičku. Celou sme ji prohlédli ale nic sme nanašli. Domnívala jsem se, že si ji jen přeležela. Šli sme ven, kde běhala normálně a já si myslela, že vše je v pořádku.
Večer sme si všimli, že se jí na té pacičce udělala v oblasti lokte boulička. Již bylo rozhodnuto, že hned ráno vyrážíme na veterinu. Do rána se jí boulička zvětšila a celou nožičku měla opuchlou.
Od veterináře dostala antibiotika a injekci proti zánětu. Zbytek soboty, a neděle byla v pořádku. V neděli sme dokonce vyrazili na výlet na místní rozhlednu. Seilinka byla opět jak živel, nožička splaskla
a nikoho ani ve snu nenapadlo co bude následovat. V pondělí sme si všimli, že se jí na jazýčku udělaly takové malé vřídky. Hned sme letěli na veterinu a doktor řekl, že to prakticky nic není. Může to
být prý následek od té infekce v nožičce. Tu prý s největší pravděpodobností způsobil komár. Úterý opět probíhalo naprosto normálně. Na Seilince sme nezpozorovali jediný náznak, že by jí nebylo
dobře. Vše začalo až v úterý v noci, kdy začala zvracet. Prozvracela celou noc. Ráno na vet jí podali nějaké léky proti zvracení a odebrali krev na testy. Výsledky měly být ve čtvrtek v poledne. Přesto
sme jeli na veterinu znova ve středu odpoledne protože zvracení nepřestávalo. Seilinka dostala silnější léky proti zvracení a nezbývalo než čekat na výsledky. Léky nezabraly. Ve čtvrtek ráno sme ji hned
odvezli k doktorovi, který ji ihned napojil na kapačky. Ve dvě hodiny byly výsledky a na slova vet. nikdy nezapomenu. Seilince selhaly ledviny a v krvi měla obrovské množství živočišného toxinu. Jediné co by
ji prý mohlo pomoci byly čtyřiadvacetihodinové kapačky. Proto jsme neváhali a na doporučení doktora ihned vyrazili do Prahy na AA Vet kliniku. Zde si SEilinku ihned převzali a opět napojili infuze. Ve čtvrtek
večer již znaly další výsledky krve, ve který se množství toxinu v krvi opět zvýšil. Musela začít čůrat. Alespoň to nám řekli místní lékaři. V pátek ráno se Seila konečně vyčůrala. Bohužel
tou dobou ledviny pracovali hrozně málo a nedokázaly krev dostatečně vyčistit. Na klinice byl i specialista na dialízu MVDr. Fiala, který prakticky tuto možnost u Seily vyloučil. Problém byl v tom, že cévky
přivádějící krev do ledvin byly z velké části zacpané a pokud by ji přivedli do umělého spánku, hrozilo obrovské riziko,, že se ucpou zcela. Nezbývalo než čekat, zda se s tím Seilinka nepopere sama. V
sobotu ráno se její stav trošku zlepšil a dovolili nám návštěvu. Byly jsme s ní na zahrádce ale již bylo vidět, že její nervová soustava byla silně zasažena. Sice nás poznávala ale jen ztěžka. Během
soboty byli lékaři optimističtí i přes to, že hodnoty biochemie v její krvi stále stoupaly. Při nedělní návštěvě Seilinka skolabovala přímo před námi. Selhal ji krevní oběh a dostala se do
křečového záchvatu. Díky diazepamu se křeče podařilo sice zlikvidovat ale Seilinky stav se hodně zhoršil. Na kliniku sme volali prakticky pořád a v pondělí již začali lékaři naznačovat, že její stav
je beznadějný. Seilinka nereagovala na podávané léky ani kortykoidy. Nedokázala jsem si připustit, že by byl konec a pak nám doktoři řekli, že se u ní objevili další komplikace, které by ovšem chtěli
zkusit vyléčit. Jednalo se o zánět duhovky na obou očičkách a otok na mozku. Seila byla zcela dezorientovaná a pořád jen spinkala. Na léčbu sme přistoupili, i když sme si nebyli zcela jistí. Nechtěli sme,
aby trpěla ale lékaři nás ujistili, že bolesti nemá. V pondělí o půlnoci sme ještě mluvili s panem doktorem Kvapilem, který SEilinku přijímal. Na léčbu začala alespoň trošku reagovat a sama se šla
vyčůrat. Prý počkáme do rána. Hned ráno sme volali a doktor byl velice optimistický. Navzdory všem potížím, které měla přestala být dezorientová a dokonce se v noci sama zvedla a šla za doktorem, kde na
něj vrtěla ocáskem. Rozhodnout mělo úterní dopoledne. Na kliniku sme dorazili ve dvě hodiny a než si nás doktor zavola, měla jsem hrozně moc sklíčující pocit. Stále jsem však doufala, že mi řekne
dobré zprávy. Když sme přišli do ordinace SEilinka tam na nás již čekala stála na svých nožičkách a vrtěla na nás ocáskem. Ihned poznala, že její milovaní páníčci jsou u ní a vše již bude dobré.
Jakmile jsem ji ovšem viděla, bylo mi jasné že už se s námi do Děčína nikdy nevrátí. Byla hrozně moc hubená a místo bříška měla velikou bouli, jak se jí tam ukládala voda. Právě z tohoto důvodu
byla již v neděli v noci odpojena z kapaček. Všude měla boule od vpichů inekcí a levou zadní nohu měla šíleně oteklou. V tu chvíli ještě než doktor stihl cokoliv říci jsem ze sebe dostala: "už ji
nenecháme více trápit" . Nikdy bych nevěřila, že tato slova ze sebe vůbec dostanu ale ona se na mě podívala a jakoby mne požádala abych to řekla. Na jednom očičku se jí odchlípla sítnice a v tom druhém
měla šedý zákal takže prakticky nic neviděla. Přesto věřím, že můj obličej poznala dost zřetelně. Pořád sme na ní mluvili a ona si na mě položila hlavičku a já jí jako vždy masírovala ouška. Ona
to prostě milovala. Pak začal pan doktor Fiala hovořit o dalších komplikacích které se u ní objevily. Bohužel se jí přestaly vytvářet červené krvinky a Seilinka začala trpět chudokrevností. Mluvil o
tříprocentní šanci na přežití, s tím, že léčba by byla pro ní velice náročná a stejně prakticky bez šance. S Lukášem sme se na sebe podívali a požádali doktora aby její utrpení ukončil. Ona sice
netrpěla bolestma ale kdo ji znal, tak bude vědět jaké duševní utrpení musela prožívat když nemohla dělat to co má ráda. Po celou dobu na mě měla položenou hlavičku a já jí šeptala do ouška. Pak si
na mě lehla a usnula. Pořád se na mě dívala a já vím, že našemu rozhodnutí porozumněla. Chtěla tak moc žít, že byla ochotná bezmocně trpět další dny a my jsme to nejtěžší rozhodnutí udělali za
ní. V náručí jsem jí držela ještě několik minut i když lékař řekl, že už je na druhém břehu. Nedokázala jsem se s tím vyrovnat a stále si namlouvala, že jen spinká. Nakonec mne musel Lukáš odvést
protože já bych to sama nedokázala.
Po celou dobu sme díky všem přátelům i zcela neznámým lidem nezrtáceli naději. Bohužel nepřítel byl tvrdší, než dokázal kdokoliv z nás pochopit.
Seilinku sme naučili, že nesmí sama do silnice a že si nevezme nic ze země. To že ji kousne jedovatý pavouk a že s tím bude bojovat tak dlouho mi ještě teď přijde neskutečné. Bohužel život je krutý a
nám ukázal jak moc. Ta malá boulička co se ji objevila v pátek byla prakticky příčina její smrti.
SEILA pro nás je a vždycky bude tou největší bojovnicí na světě. Její touha po životě nám až do poslední chvíle dávala naděje. Bohužel svůj boj prohrála, ale pro nás zůstane navždy
vítězkou
zpět
 
Created by LEWAN.cz, 2006